Děti vždycky bylo téma samo o sobě. Nikdy jsem nevěděla, že děti mohou donést do rodiny tolik radosti. Tohle jsem zjistila až po tom, kdy moje sestra konečně otěhotněla. Protože moje sestra nemohla vůbec otěhotnět. Se svým manželem se snažili o dítě dva a půl roku. A když po dvou a půl letech se stále nic pozitivního nedělo, tak si řekli, že navštíví nějakého lékaře. Chtěli vědět, jestli jsou oba zdraví a můžou mít děti. Mojí sestře se ale nikam nechtělo a mému švagrovi taky ne a já se jim nedivím. Protože oba dva už tušili, že asi nebude něco v pořádku. Že jeden z nich bude mít asi problém. A to takový problém, že asi nebude moct mít děti. A já jsem byla zklamaná a smutná taky. Protože moje sestra a její manžel děti opravdu moc chtěli. Zatímco já jsem měla a dvě děti, tak jim za to nedařilo. A proto moje sestra šla raději na vyšetření.
Vyšetření trvalo asi deset dní a musím říct, že čekání na výsledky byly opravdu katastrofální a velmi zdlouhavé. Moje sestra se nakonec dozvěděla, že má velmi malou šanci na otěhotnění. Její manžel byl prý naprosto v pořádku a zdravý. Tak je jasné, že její manžel byl opravdu rád a spokojený, že jeho vina to není. Samozřejmě, že potom taky nastaly hádky, kdo za to může.
A byla jsem ale ráda, že sestra podstoupila léčbu a během dalších dvou let už byla konečně těhotná. A víte, jak to celé dopadlo? Moje sestra porodila po devíti měsících dvojčata. Takže si jistě dokážete představit tu velikou radost, která se u nich doma udělala. Nyní už jejich dvojčata mají dva roky a sestra řekla, že se a pokusí ještě od třetí dítě. Uvidíme všichni, jak tohle všechno dopadne. Já se budu modlit, aby sestra byla spokojená a podařilo se jim ještě mít třetí dítě. Já mám děti ráda a doma jsme vždycky chtěli, aby bylo plno dětí. Ale musí se u toho myslet a dělat vše s rozumem.